O knize: 2014 / Věc se dotýká slz. Ravil Bikbaev dokázal o svých zážitcích mluvit tak upřímně, s takovou bolestí srdce, že na to, co zachytil, nelze nereagovat. Toto je další pohled na afghánskou válku, možná ten nejupřímnější, zaměřený na nevinné oběti, vykonavatele něčích špatných rozkazů – na vojáky, někdy prvoročníky, vržené téměř okamžitě po odvedení na frontu do nepřátelského, horkého Afghánce. hory. Autor sloužil v rámci letecké útočné brigády a výsadkáři to měli nejtěžší... Bikbajev nešetří emocemi, hlásí detaily pestré povahy, ukazuje specifika způsobu myšlení zoufalých parašutistů. Hrdina-vypravěč, překonávající neklidný život, ponižování šikany, účast ve vojenských operacích, přepadech, náletech, dospívá, dospívá, zmoudřel, mění se z grázla v otce-velitele a přebírá zodpovědnost za životy chlapi z čety, která mu byla svěřena. Zralý muž, desítky let poté, co opustil Afghánistán, autor přiznává: „Afghánci! Dokázali jste odolat sovětské armádě, nejlepší armádě na světě... Nemůžete si pomoct, ale respektovat takový národ…»